Příští složenka na veřejné dluhy může být skutečná...

Ministerstvo vnitra navrhuje, aby se na úhradě obecních dluhů podíleli i obyvatelé. Alespoň to říká nadpis článku na iHNED.cz. Článek také cituje čtvrteční MF Dnes: "I občané by se ale na oddlužení obce museli podílet, třeba placením vyšší daně z nemovitosti nebo opravou chodníků". Jak je to tedy s těmi obecními dluhy, s veřejným hospodařením vůbec a jak je možné, že by občan obce musel platit nějaké závazky, které dobrovolně nepřijal?

Foto: iDNES.cz

Obce, kraje, státy i mezinárodní organizace hospodaří s prostředky, které získaly především od vlastních členů - daňových poplatníků. Žádné skutečné peníze nevznikají jen tak samy od sebe. To, co vydávají centrální banky jsou totiž fiat money (tedy "budiž peníze") - a ty jsou schopné vlastní existence jen proto, že státy vynucují jejich užívání. Tištění dalších bankovek (a přijímání závazků) může vypadat jako "tvorba nových peněz", ve skutečnosti jde jen o poměrné snížení hodnoty peněz, které jsou již v oběhu (viz Fiat money a disertační práce Petra Macha).

Skutečná tvorba nové hodnoty je ve výrobě a ve směně. Je asi zřejmé, že vytvořením oceli z železa dojde ke zhodnocení původního materiálu. Podobně zřejmá je tvorba hodnoty i v případě směny. Pokud se dva svobodní lidé dobrovolně dohodnou na výměně, dosahují oba zlepšení nebo si alespoň nepohorší (jinak by se dobrovolně směny nezúčastnili). Směněných věcí je stále stejně, změna vlastníka však zvýšila jejich užitečnost (jak ji noví vlastníci vnímají).

Obce, kraje i stát mají několik základních druhů výdajů. (Má oblíbená) Wikipedie uvádí státní výdaje na stránce Státní rozpočet. Obecní výdaje co do struktury kopírují výdaje státní. Uvádí nákup veřejných statků, transferové platby firmám a domácnostem, intervence a úrokové výdaje. Transferové platby firmám a domácnostem ani intervence nejsou předmětem tohoto článku (na otázku "Je stát loupežníkem Jánošíkem, aby bohatým bral a chudým dával?" [ať už bohatství znamená cokoliv] si odpovězte sami). To, co nás zajímá, jsou právě ty veřejné statky a pochopitelně zadlužení. Ve zbytku článku budu (nereálně) předpokládat, že transferové platby ani intervence na obecní úrovni nejsou.

Nákup veřejných statků (co to jsou ty "veřejné statky"?)

Veřejné statky jsou charakteristické nedělitelností spotřeby, nevyloučitelností ze spotřeby a nulovými mezními náklady na každého dalšího spotřebitele. Definice je velmi důležitá, protože s její pomocí lze snadno ukázat, že ne veškerá státní spotřeba na "nákup veřejných statků" splňuje výše uvedené podmínky.

Úrokové výdaje jsou úroky z dluhů obce. Dluhy mají obvykle podobu cenných papírů - dluhopisů. Jsou to náklady na udržování dluhu před splatností dluhopisu. Ve chvíli kdy je dluhopis splatný jej obec buď splatí z vlastních prostředků (má-li nějaké k dispozici) nebo z výnosu z prodeje nových dluhopisů (tj. na uhrazení jednoho dluhu si půjčí). Stát to dělá úplně stejně (Česká republika je na tom v současnosti docela dobře - asi proto, že věřitelé při současných problémech "utíkají" od zemí Eurozóny k těm, kdo euro nepoužívají; takové Irsko je na tom o poznání hůř - pokud si před 10 lety půjčili za 6% úrokovou sazbu, dnes musejí zaplatit už přes 8%; a to nemluvím o Řecku..) Mimochodem, pokud splácíte třeba hypotéku - všimli jste si, že Vám banka důvěřuje víc než některým státům? Důvěra se ve finanční oblasti vyjadřuje úrokovou mírou. Platí totiž přímá úměra mezi rizikem a úrokovou mírou - říká se, že "sedí v jednom vlaku" (a jedou tedy stejným směrem).

Článek je poněkud dlouhý - klidně si jej nejdřív rychle prolistujte - uvidíte jakým částem rozpočtu se věnuje a vyberte si tedy jen to co Vás zrovna zajímá.

Obecní výdaje na nákup veřejných statků

Obce obvykle financují: rozvoj obce a infrastrukturu (nová výstavba a údržba sítí, zeleně a podobně), dopravu (silnice, MHD či regionální dopravu), školství (provoz a údržba škol, částečně financovaný transferem ze státní úrovně od MŠMT), zdravotnictví/sociální služby, kulturu/sport/cestovní ruch, bezpečnost, další vlastní činnosti (údržba hřbitovů, veřejné osvětlení, ...) a vlastní činnost.

Vezměme si nyní na pomoc definici veřejných statků jak ji uvádí Wikipedie. Rovnou vynecháme kulturní, sportovní a turistické dotace - ty patří do transferů (Juraj Jánošík zasahuje!) a můžeme se věnovat ostatním činnostem. Abych se neopakoval, nevezmu tentokrát jako příklad rozpočet Hlavního města Prahy (jak sem učinil v tomto článku), jako příklad vezmu rozpočet menšího města - Týnce nad Sázavou (rozpočet na rok 2010). Volba města je jen pro ukázku. Nemyslím si, že rozpočet Týnce nad Sázavou je zvláštní nebo "horší" než jiné.

Rozpočet tohoto malého města je deficitní. Celkové příjmy jsou cca 69,5 mil. Kč a výdaje cca 74,5 mil Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji bude město financovat z přebytků minulých let. V roce 2010 si město půjčilo 4 miliony na rekonstrukci kanalizace. Ve stejném roce za tento úvěr zaplatilo úrok ve výši 368 tisíc Kč. Úroková sazba je tedy alespoň 9,2 % (pokud si město půjčilo k 1. lednu 2010 - pokud si půjčilo později, je úroková sazba ještě vyšší). Na úrocích z půjček město v roce 2010 zaplatilo 2 miliony a 394 tisíc Kč. Pokud by (výší úvěru vážená) průměrná úroková sazba byla jen 9 %, byly by závazky z úvěrů ve výši přes 26 milionů Kč, tedy asi 40 % příjmů města v roce 2010. Skutečnost, že město hospodařilo s přebytkem tedy ještě nemusí znamenat, že není zadlužené.

A teď k těm výdajům na zajišťování služeb. Podívejme se na jednotlivé kategorie a zjistěme zda tyto služby splňují tři podmínky veřejné služby (nedělitelnost spotřeby, nevyloučitelnost ze spotřeby a nulové mezní náklady na dalšího spotřebitele). Pokusím se postupovat podle pořadí v uvedeném rozpočtu, abyste se mnou mohli jednotlivé výdaje snadno sledovat.

Infrastruktura - voda a kanalizace

Příjmy obsahují příjmy z pronájmu a příspěvek vedlejší obce (které je také připojeno na vodovod) ve výši cca 1,5 mil. Kč. Za běžné výdaje považuji výdaje na opravy a udržování a cca 3 miliony na splátky různých rekonstrukcí a vylepšení kanalizace. Úmyslně nepočítám výdaje na rekonstrukci kanalizace v roce 2009, tento jednorázový výdaj by zřejmě zkreslil představu a výdaje zbytečně zvýšil. Výdaje jsou tedy ve výši cca 4 milionů. Rozdíl ve výši 2,5 milionu Kč lze považovat za cenu této služby.

Kontrola "veřejnosti statku": voda a zpracování odpadu nutně souvisí s existencí života, řekněme tedy, že lidé žijící v místě se jen těžko mohou vyloučit ze spotřeby (mohli by, jistě, ale jen za cenu vlastního septiku), vyloučení ze spotřeby však nesnižuje cenu pro ostatní. Spotřeba je nedělitelná, voda i splašky putují společným potrubím a je téměř jedno kdo a kdy potrubí používá. Mezní náklady na dalšího spotřebitele jsou také prakticky nulové (dokud se nepřekročí kapacita vodovodu/kanalizace).

Voda a odpad tedy prošly testem "veřejnosti statku" a dává smysl, aby je obec zajišťovala.

Infrastruktura - plyn

Podle rozpočtu se zdá, že u plynu jde jen o investiční náklady - rozpočet obsahu jen splátku a úrok z půjčky na plynofikaci. Myslím si, že na rozdíl od vody plyn není nezbytností. Topit a vařit lze například "na elektřině" - a obec rozvody elektrické energie nefinancuje. Nejde tedy o veřejný statek - vyloučení je snadné.

Komunální (a tříděný) odpad

Město získává příjmy ze systému EKO-KOM (333 tisíc ročně z veřejných prostředků "mimo obec")l. Na poplatcích za odpad vybere další 2.800.000 Kč ročně. Ty poplatky však nezapočítávám - to jsou daňové (poplatkové) příjmy ve městě - tedy něco co platí všichni kdo v něm mají trvalé bydliště (500 Kč za osobu/rok). Výdaje představují celkem 4,29 mil. Kč. Rozdíl ve výši cca 3,9 mil. Kč lze považovat za cenu služby.

Kontrola "veřejnosti statku": odpad a jeho odvoz/likvidace je také součástí běžného života (pomíjím velmi kontroverzní systém EKO-KOM). Odpad však není likvidován na území obce a každý by se snadno mohl vyloučit ze spotřeby kdyby odpad odvážel k likvidaci sám. Oproti vodě/kanalizaci jsou náklady různé podle objemu odpadu (náklady na převoz, uskladnění na skládce, zpracování) i podle počtu popelnic (fyzická práce lidí, provoz vozidel) - spotřeba není nedělitelná. A mezní náklady na dalšího spotřebitele nejsou nulové - vůz k němu musí zajet, popeláři vykonat práci (oproti vodovodu nejde jen o budování infrastruktury kdy si přípojku financuje každý jednotlivý připojený). Logika poplatku také nesedí - už proto, že poplatek je podle trvalého bydliště v jednotné ceně a neodpovídá nákadům. Celkové náklady na svoz odpadu jsou navíc výrazně vyšší než vybrané poplatky - tedy velká část nákladů se rozpouští v obecním rozpočtu "mimo poplatky", přičemž nejde o veřejný statek.

Doprava - silnice včetně údržby

Za opravu a údržbu silnic město platí 4 až 5 milionů ročně (uvádím rozsah, protože v rozpočtu je částka "půjčka" jejíž význam mi není příliš jasný - nevím zda jde o pravidelnou splátku, mimořádnou splátku nebo úrok). Patří sem asi i veřejné osvětlení - za více než 2 mil. Kč ročně.

Kontrola "veřejnosti statku": při předpokladu, že obyvatelé města nechtějí zůstat celý život doma, musejí použít veřejné prostranství a komunikace - nikdo se nemůže snadno vyloučit ze spotřeby (pravda, nemusel by chtít asfaltovou silnici, mohla by mu stačit uježděná půda). Mezní náklady na dalšího spotřebitele však jsou prakticky nulové - náklady odpovídají především zastavěné ploše, ne počtu obsloužených osob (to neplatí u dopravy likvidující komunikace - obvykle těžká přeprava), spotřeba je nedělitelná (silnice fungují jako celek).

Doprava - příspěvek sdružení BeneBus

Jde o transfer, město tedy (na rozdíl od Prahy) přímo přiznává, že nejde o nákup veřejného statku. Obhajobu transferů nechám podporovatelům loupežníků (typu Juraje Jánošíka). Rozhodně nejde o nákup "veřejného statku".

Školství

Na provozování škol získává město ročně 850 tisíc ze státního rozpočtu a 490 tisíc od obcí (ze kterých do školy dojíždějí děti). 366 tisíc zase město platí jiným na jejich školství (na děti, které se jezdí vzdělávat jinam). Pominu-li investiční výdaje a splátky investičních výdajů, dostanu se k částce 6,68 mil. Kč. Po odečtení 974 tisíc (rozdíl přijatých a poskytnutých transferů) jsou celkové náklady 5,7 mil. Kč.

Kontrola "veřejnosti statku": každé dítě musí absolvovat školní docházku (pomíjím nyní opět téma "je nutné, aby to byla povinnost?"), nemůže se tedy vyloučit z čerpání sluby "základní školství". Vzdělání však může získat i jinde než v městské ("státní") škole. Stejně tak nejde o nedělitelný statek. Každé další dítě vyžaduje další náklady - ať na učitelský sbor, tak na pomůcky a "spotřební materiál". Podobně nejsou nulové ani mezní náklady na dalšího školou povinného žáčka.

Mimochodem, při přepočtu na jednoho obyvatele vychází příspěvek "na školství zdarma" na více než 1.000 Kč na jednoho obyvatele města (včetně dětí i starců) JEN na provozní výdaje. K tomu je zapotřebí připočítat investice/opravy (ve mě neznámé výši) a přijatou dotaci ze státního rozpočtu.

Knihovna

Knihovna ročně vydělá 30 tisíc Kč, její náklady však činí 1,22 mil. Kč. Čisté náklady jsou téměř 1,2 mil Kč.

Kontrola "veřejnosti statku": kultura je jistě důležitá, skvělá a povznášející. Ruku na srdce - kolik z vás si běžně půjčuje knížky v knihovně? Možnost vyloučení ze spotřeby je nabíledni i když mezní náklady na dalšího spotřebitele jsou mizivé (je jedno jestli tam přijde 5 nebo 10 lidí denně - dokud to zvládne jedna knihovnice). Stejně tak je služba nedělitelná (knihovna funguje jako celek - se stejným množstvím knih obslouží výrazně různě velké skupiny spotřebitelů). Kvůli možnosti vyloučení ze spotřeby nejde o veřejný statek (někteří nedobrovolně financují něco co nechtějí ani nespotřebovávají). Odpovídá to tedy definici kultury jako takové - jde o transfer.

Muzeum

Muzeum ročně vydělá cca 60 tisíc Kč, spotřebuje 635 tis. Kč. Náklady jsou tedy cca 570 tisíc Kč.

Kontrolu veřejnosti statku ani nebudu popisovat - jde o stejný případ jako u knihovny. Ostatní náklady na kulturu a církevní záležitosti rozebírat také nebudu - u všeho lze vyloučit spotřebu.

Vlastní správu také nebudu rozebírat. Jde však o významného "žrouta" městských prostředků (příjmy 5 milionů, výdaje 19 milionů). Předpokládám bez dalšího, že vlastní správa je nutná pro existenci obce a provádění svěřené působnosti (tj. státní správy).

Sociální věci

Sociální příspěvky vynechávám, jsou plně hrazeny ze státního rozpočtu. Část však obsahuje i další výdaj - příspěvek na pečovatelskou službu. Chápu, že je lidsky pochopitelný požadavek na pomoc starým a nemohoucím. Jak k tomu však přijdou ti staří a nemohoucí, kteří se na stáří "pojistili" dobrou výchovou dětí (takže se o ně starají jejich děti)? Nebo ti staří a nemohoucí, kteří si platí nějaký dobrý domov s pečovatelskou službou? Je zřejmé, že pečovatelská služba nemůže být veřejným statkem - je možné se z ní vyloučit, je poskytována osobně/jednotlivě (tj. část nákladů je na nedělitelnou činnost) a s dalším spotřebitelem rostou náklady (tj. mezní náklady jsou nenulové).

Mnoho lidí by přitom na takové projekty rádo platilo. Stát i obce nám však (za odvod daní) prodávají "odpustek". Rozdíl mezi dobrovolnou charitou a státem je totiž především v tom, že pokud dárce vidí, že charita nekoná svoji činnost podle jeho představ, už jí příště prostě peníze nedá (a dá je třeba nějaké jiné). Od státu a obce musíme přijímat jakékoliv služby. Pokud je odmítneme hradit, čeká nás vězení ("neodvedení daně...").

Obecní byty

Město na obecních bytech vydělává, pokud lze věřit údaji o výnosu ze služeb (3 miliony) - takže na to daňový poplatník nic nedoplácí. Pokud by však měl doplácet, nešlo by o veřejnou službu. Spotřebiteli by totiž byli jen nájemnící v obecních bytech, které by subvencovali všichni ostatní. A i když obecní byty vydělávají, mám za to, že by je město mělo prodat (za tržní cenu). Účelem města přece není podnikání (podnikání je přijímáním rizik a jsem si jistý, že někteří obyvatelé rizika nechějí přijímat).

Kategorizace

Začali jsme u zadlužených obcí a u nich také skončíme. Obce financují mnoho věcí, které by financovat nemusely. Pracovně rozdělím výdaje obcí do tří kategorií.

1. veřejné statky (ponechat)

Na modelovém příkladu jde o vodu/kanalizaci, silnice/chodníky/veřejné osvětlení a o správu obce jako takové. Celková záěž je nejvýše 22 mil. Kč v případě Týnce nad Sázavou. To je o 52 mil. Kč méně než kolik činí rozpočet na rok 2010. Výdaje však obsahují i splátky půjček a úroky. Řekněme tedy, že by se tak dalo ušetřit řádově 45 mil. Kč ročně (jistě by byly nižší i příjmy - alespoň o poplatky za svoz odpadu a podobné).

2. (rádoby) veřejné statky s možností vyloučení (nespěchá)

Jde především o školství. Nejde sice o skutečně veřejný statek, školní docházka je však povinná a proto nepovažuji financování škol obcemi za příliš velký prohřešek. Systém státního školství totiž předpokládá, že obce budou školství takovým způsobem financovat. Výdaje by se oproti 1. kategorie zvýšily o 5,7 mil. Kč na zhruba 61 mil. Kč.

3. transfery (zastavíme Juru Jánošíka?)

Jde o ostatní oblasti, kde jedni nedobrovolně financují zvýhodnění pro druhé. Tyto oblasti patří do oblasti transferů.

Závěr

Odpovědnost za obecní dluhy přenesená na obyvatele mi připadá jako špatný nápad. To proto, že ve větších obcích a ve městech obvykle rozhoduje tzv. Rada (místní vláda). Ta sestává ze zástupců vítězných stran. Kdyby měla většina nedobrovolně zatížit dluhem menšinu (která s ním může i hlasitě nesouhlasit), považoval bych to za hrubý podvod a zneužití demokracie.

Aby k tomu nedošlo, můžeme po obcích chtít aspoň průhlednost a závazek neuzavírat žádné smlouvy, které by nebyly veřejně přístupné. Donuťme tedy naše obce, města a městská části k průhlednosti dřív než nás zadluží až po uši.

A na úplný závěr video. Ještě, že existuje ten YouTube - sám bych si netroufl takto bez licence sdílet cizí video...