Karel Zvára

"O přijetí eura si rozhodneme sami". Jistě, pane premiére?

18. 08. 2011 8:02:00
Předseda vlády České republiky Petr Nečas je v poslední době ústřední postavou "tahanic o euro". Chtěl bych tímto článkem především reagovat na stále omílané tvrzení pana premiéra, že "Česká republika přijme euro tehdy, až náklady na udržení koruny převýší náklady na zavedení jednotné evropské měny" (článek na Novinky.cz) či jeho tvrzení v dopisu Petru Machovi: "Znovu zdůrazňuji, že bez aktivního projevu vůle se nemůže žádný členský stát EU stát stát členem eurozóny".
foto: AP / idnes.cz

AP / idnes.cz

Jinak řečeno, premiér Petr Nečas tvrdí, že pokud euro nebude Česká republika chtít přijmout, může jej nepřijmout. Způsobů jak se vyhnout nahrazení koruny eurem se diskutuje několik.

Prvním je jistě neplnění maastrichtských kritérií. Ovšem maastrichtská kritéra jsou taková, že ten, kdo je neplní, toho nejspíš čeká malér (je příliš zadlužen, zadlužuje se velmi rychle, má velmi nestabilní cenovou hladinu). Je také nutné vzít v úvahu, že maastrichtská kritéria neplní většina ze zemí, které již euro používají. Zvlášť po roce 2008 jen málo zemí eurozóny drží deficit státního rozpoču pod 3 % HDP - viz tabulka Eurostatu, mezní hodnota je -3,0 (tedy deficit ve výši 3 % HDP); menší číslo znamená nesplnění kritéria. Průměr eurozóny (EA17) je přitom deficit ve výši cca 6 % HDP (v tabulce tedy hodnota -6,0).

Druhým způsobem jak se vyhnout zavedení eura je prosté neprovedení úkonů, které jsou nutné pro změnu měny. Jde o neprovedení opatření ke změně měny (tj. vybírat i nadále daně v Kč), prostě euro ignorovat. To by však znamenalo velmi hrubým způsobem porušit mezinárodní smlouvu.

Třetím způsobem je blokování určení přepočítacího kurzu podle článku 140 SFEU, odstavec 3 (viz níže).

Co říkají smlouvy?

Opravdu záleží jen na nás kdy přijmeme euro? Podívejme se tedy co říká Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU, ve znění tzv. Lisabonské smlouvy). Jde totiž o to, že členské státy EU mají používat euro. Tečka. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo, a tato výjimka je uvedena v článku 139 SFEU. Hned další článek, číslo 140, říká, jak stát nepoužívající euro výjimku ztratí. Ano, výjimku - podle té výjimky zatím nepoužíval euro a jakmile ji ztratí, měl by euro začít používat (přestanou se na něj vztahovat odpovídající výjimky).

Nyní se tedy podívejme co říká zmiňovaný článek 140 SFEU (tučně citace smlouvy, normálně text tohoto článku):

1. Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka, Komise nebo Evropská centrální banka podávají Radě zprávy o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění jiných závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Tyto zprávy posuzují také slučitelnost statutů jejich národních bank s články 130 a 131 a se statutem ESCB a ECB. Zprávy také posoudí, zda bylo dosaženo vysokého stupně udržitelné konvergence, na základě toho, jak jednotlivé členské státy splnily následující kritéria (následuje uvedení kritérií a odkazů na další dokumenty).

2. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států.

Rada rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise.

Kvalifikovaná většina uvedených členů je podle drhého pododstavce je vymezena podle čl. 238 odst. 3. písm. a). (ten de facto říká, že aby rozhodnutí nebylo přijato, musí se proti postavit státy zastupující alespoň 35 % obyvatelstva celku a ještě další stát navíc - kdo chce, nechť nalistuje)

3. Bude-li rozhodnuto postupem podle odstavce 2 o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítací koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě.

Terminologická poznámka

Ve smlouvách se používají dva velmi podobné termíny: Rada a Evropská rada. Protože ne každý ví v čem se tyto dva orgány EU liší, a že jde o různé orgány, myslím si, že bude dobré vysvětlit rozdíly. A ještě pozor, existuje také mezinárodní organizace Rada Evropy.

Rada EU ("Rada") je orgánem, kde každý stát zastupuje jeden zástupce. Může to být aktuálně předseda vlády, ministr zahraničí - vlastně kdokoliv kdo má mandát vlády zastupovat členský stát EU. Obvykle jde o ministra příslušného podle projednávané věci. Rada tak může zasedat i vícekrát najednou, pokaždé dané státy reprezentují jiní ministři. Jde tedy o kolektivní orgán, kde účastníci zastupují své státy.

Evropská rada je orgánem EU. Členy jsou hlavy států či předsedové vlád, jde o takovou "vládu Evropské unie". Jako jiné vlády, i Evropská rada má exekutivní pravomoce, například může omezeně rozhodovat o změně primárního práva, o zahraniční politice EU či o změně způsobu rozhodování z jednomyslného hlasování na hlasování "kvalifikovanou většinou" (pasarela). Podobně jako Rada EU je i Evropská rada kolektivním orgánem. Nezastupuje však členské státy, ale přímo Evropskou unii - je jakousi federální vládou.

Systematické nedodržování konvergenčních kritérií či blokování přepočítacího kurzu

V této části se budu věnovat hned dvěma způsobům jak se snažit vyhnout povinnosti přijmout euro. Systematické nedodržování konvergenčních kritérií považuji za hloupost. Je to podobné jako vyhýbat se nějaké povinnosti (třeba dříve vojenské) sebepoškozováním. Snažíme se vyhnout nepříjemné povinnosti, avšak za cenu jiné ztráty.

Máme snad zájem na tom zruinovat vlastní ekonomiku? Navíc by to nejspíš ani nefungovalo. Slovensko nesplnilo deficitní kritérium v roce 2006, přesto v roce 2008 vstoupilo do eurozóny. Řecko za celou dobu od roku 2001 ani jednou nemělo deficit pod požadovaná 3 %. V roce 2009 a 2010 kritérium nesplňovala většina členů eurozóny.

Přečtěme si pořádně znění článku 140 SFEU. Zkusím ten postup pro zrušení výjimky shrnout jednoduše:

1. Komise nebo ECB podají Radě zprávu o pokroku členských států s výjimkou (aspoň 1x za dva roky)

2. Komise může Radě navrhnout zrušení výjimky u členského státu s tím, že podle Komise splňují nezbytné podmínky. Komise tedy může tvrdit, že členský stát podmínky splňuje i když je nesplňuje podle ustanovení ve smlouvách doslova. Bez problému se přitom může odvolat na "finanční krizi" a na skutečnost, že je zapotřebí porovnávat se skutečností v současné eurozóně.

3. Rada kvalifikovanou většinou států eurozóny rozhodne, zda nám výjimku zruší nebo ne. Nezruší jen tehdy, když se proti návrhu postaví členské státy představující alespoň cca 116 mil. obyvatel plus jeden další členský stát eurozóny. Tedy skutečně bez nás, protože v ten okamžik ještě nebudeme v eurozóně.

4. Stejná skupina států společně i s námi (pokud rozhodnou o zrušení výjimky) musí najít pevný přepočítací kurz. To můžeme bojkotovat. Jelikož Rada je složena ze zástupců vlád s mandátem jednat v Radě, může být těžké odolat souhlasu. Někteří vrcholní politici se totiž bojí i křiku.

Suma sumárum: Postup podle bodů 1 až 3 je mimo naši kontrolu, pro splnění bodu 4 stačí kývnutí našeho premiéra.

Ignorace na vnitrostátní úrovni

Zrušení výjimky jistě můžeme blokovat i na vnitrostátní úrovni. Tomu, že by se současná politická reprezentace k něčemu takovému odvážila, však příliš nevěřím. Stačí se podívat na příklady uvedené v první kapitole knihy Petra Macha Jak vystoupit z EU (online, zdarma). Jistě se mohu mýlit. Možná by pan předseda vlády dodal svým slovům váhu kdyby navrhl nějakou změnu zákonů, která je v rozporu s evropskými směrnicemi. Třeba 14% základní sazbu DPH, zrušení daně z elektřiny nebo výrazné snížení spotřebních daní (i ty jsou "harmonizovány" pokud jde o spodní sazbu) - prostě něco takového..

Nechceme nikomu kazit večírek

Dokud budeme mimo eurozónu, problémy s ní související včetně účasti na Evropském stabilizačním mechansmu se nás povětšinou nebudou týkat. Problém tkví především v tom, že euro zřejmě budeme muset přijmout. Právě proto, nechceme-li se dostat do vážných problémů, bychom měli zablokovat ratifikaci Rozhodnutí Evropské rady o změně SFEU.

Státy, které mají na této změně zájem (zejména Německo, které nyní nese značnou zátěž 120 miliard euro v rámci EFSF), by mohly tvrdit - vždyť se vás to netýká, tak proč nám to kazíte? Problémem je skutečnost, že se nás to týkat bude, jakmile zavedeme euro. A že se to může stát, aniž bychom to chtěli, je dost dobře možné. Vyjednejme si tedy výjimku (opt-out) podobně jako Velká Británie a Dánsko. Na její začlenění do přístupové smlouvy s Chorvatskem ještě není pozdě. Společně s ratifikací opt-outu jistě rádi ratifikujeme i změnu SFEU. To proto, že budeme s jistotou vědět, že si sami rozhodneme zda přijmeme euro či nikoliv; a také přece ostatním nechceme kazit jejich soukromý dluhový večírek.

Jenomže to zřejmě nebude stačit, protože úředníci v Bruselu jsou kreativní a přicházejí s inovativními způsoby jak ostatní donutit "investovat" správně - tedy do krachujících států. A kdyby to nestačilo, rozhodnout by mohla třeba skutečná evropská vláda s pravomocemi, o kterých si současná Evropská rada může zatím nechat jen zdát.

Na závěr pár slov Petra Macha k tématu. Videozáznam je z minulé demonstrace proti ratifikaci výše zmíněného Rozhodnutí Evropské rady. Ministr zahraničí následně bod stáhl z projednávání na schůzi Senátu - k zařazení, rozpravě a hlasování tedy dojde nejspíš na příští schůzi zahájené 5. září.

Programové prohlášení vlády - bezcenný cár papíru?

Současná ratifikace probíhá v režimu tzv. "ústavní většinou", pro schválení je tedy zapotřebí 3/5 všech poslanců a senátorů. Premiér Nečas sice v dopisu Petru Machovi tvrdí, že nejde o rozšiřování pravomoci EU, nicméně pokud by náhodou neměl pravdu, schválení v tomto režimu by pro rozšíření pravomoci EU (a další omezení naší svrchovanosti) posvětilo.

A právě v Programovém prohlášení vlády se na straně 14 uvádí: "V případě zásadních institucionálních změn EU vyžadujících úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem.". Změna Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je změnou primárního práva. Proč tedy předseda vlády navrhuje její ratifikaci komorami parlamentu a nikoliv referendem podle slibu v Programovém prohlášení vlády? Uvědomují si tento rozpor též poslanci a senátoři zvolení za strany vládní koalice? Budou i přesto hlasovat pro souhlas s ratifikací?

Přesto, že si Petr Nečas i nadále udržuje pověst "slušného člověka", mám nyní již dost důvodů mu nevěřit ani slovo.

Odkazy na dokumenty Poslanecké sněmovny a Senátu:

Zvyšte článku karmu!
Autor: Karel Zvára | | karma: 29.42 | přečteno: 3967 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 15 příspěvků.
Poslední z 18. 8. 2011, 22:29

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz